Naše zdraví v prosinci - Tlusté střevo, nevědomí a slunovrat

Podrobnosti

Vytvořeno 7. 12. 2010 20:38

Vánoční čas je obdobím spirituálním v pravém slova smyslu. Je nejen oslavou Kristova zrození, ale především symbolickou slavností návratu světla do našich duší v podobě zimního slunovratu.

Dle čínské medicíny je v měsíci prosinci lunárními vlivy nejohroženějším orgánem tlusté střevo. Je svým způsobem i v hmotné rovině logické a očekávatelné, že právě ono bude přetíženo v období vánočního hodování. Smělé kombinace všemožných poživatin do bizarních směsic, každopádně tvoří břímě pro naše trávící cesty.

V psychoanalýze je tlusté střevo sídlem nevědomí, tedy našich stinných, často popřených stránek. Jak funkční máme střeva, tak vědomě nakládáme se svým stínem.

Vylučování pak symbolicky odráží naši schopnost dávání, doslova zrcadlí to, jsme-li schopni „vypustit“ jak střevo, tak i nevědomé obsahy na denní světlo.

Tlusté střevo u lidí není hladké jako u jiných živočichů, je sevřené třemi svalovými pásy, které ho strukturují. Vyčleňují v něm jakési říše či sféry, zůstaneme-li u příměru nevědomí. Rozeznáváme pak vzestupný, příčný a sestupný tračník.

Střevo má za úkol provádět látkovou výměnu a přes svou stěnu předává tělu látky potřebné pro život. Soli, voda, vitamíny se dostávají aktivním transportem ze střeva do krve. Zanesené tlusté střevo pak hůře plní svou funkci a člověk, ač plně nasycen, v podstatě trpí podvýživou. Správné funkčnosti a částečné detoxikaci tlustého střeva mohou prospět tyto přírodní prostředky: zelený jíl, Psyllium nebo lněné semínko. Z hotových preparátů pak Epam 22 Borise Tichanovského, či Naděje kúra K 29. Vynikajícím přípravkem vážícím na sebe toxické látky, usazené ve střevě je Enterosgel. Peristaltiku střeva úspěšně podporují i éterické oleje z rozmarýnu, santalu, zázvoru či fenyklu.

Již od nepaměti se v lidovém léčitelství praktikují různým způsobem výplachy střev, tzv. klystýry. O blahodárném vlivu půstu (ve smyslu zřeknutí se příjmu potravy po určitý časový úsek) na stav našeho tlustého střeva, potažmo celkové tělesné i duševní obrody, budeme psát v některém z příštích příspěvků.

Nejrozšířenějším problémem tohoto orgánu je zácpa. Zácpa vyjadřuje neochotu vydávat a je těsně spojena s tím, čemu říkáme lakota.

Tělesným symptomem (v našem případě zácpou), se zobrazí jen to, co popíráme na úrovni psychiky. Téma lakoty máme v sobě každý, ale ne každý zácpou bude trpět. Člověku, vědomému si své lakoty jakožto nedílné součásti svého já, se zácpa paradoxně vyhne. Téma totiž uviděl, akceptoval, „přijal“. Naopak i rozdavačný člověk může zácpou trpět. To v případě, pokud je u něj konfrontace s vlastním lakomstvím nepřijatelná, popřená či zcela vytěsněná.

Na zácpu:  Šálek horké vody vypijte s přídavkem 2 lžiček medu a 1 kapky éterického oleje ze zázvoru, po vypití cca po 10 minutách, provádějte masáž břicha ve směru hodinových ručiček, tak aby Vám to bylo příjemné, poté přejděte na boky a dolní část zad. Masáž provádějte třikrát denně.

Další z potíží tlustého střeva, jsou zánětlivá onemocnění, mnohdy spojená s hlenovitými či krvavými průjmy. V posledních letech je v naší společnosti zaznamenán nárůst obdobných potíží (Ulcerózní colitida, Crohnova nemoc, celiakie).

Abychom v dnešním světě obstáli, častěji než kdy dříve se od nás požaduje obětovat vlastní osobnost, a to za pomíjivé a zdánlivé „výhody“ uniformity a sounáležitosti s druhými, s tzv. masou. Vést vlastní život, kde ano znamená ano a ne je opravdovým ne znamená i určitou osamělost a odpovědnost za sebe sama. A právě jí se lidé se zánětlivým střevem bojí. Následují vnější kompromisy, vnitřní impulsy jsou strženy průjmovitou stolicí, bez rozpoznání poselství, které nesou.

Čím více je člověk nevědomý, tím víc se řídí povšechnými normami, stává se nerozlišeným neuvědomělým a tím více i ovlivnitelným. Naopak, u člověka vědomějšího, vnímajícího svou individualitu, vystupuje do popředí jeho odlišnost a tím i nezávislost.

Čím je větší příliv světla do našich životů, tím zřetelněji jeho paprsky prosvětlují i temná zákoutí naši duše. Snad proto se naše nevědomé obsahy v toto období cítí více obnaženy a s nimi spojená témata jsou i na tělesné rovině citlivěji vnímána.

Mystérium Vánoc posiluje ve Stvoření myšlenky Lásky, uvolňuje místo světlu. Všichni v tomto čase obdarováváme druhé, ale sami, bez rozdílu míry vlastní štědrosti jsme obdarováni nadějí, vírou a Láskou...

„Přirozeně odevzdávám životu vše přežité a nefunkční, mé schopnosti přijímat i dávat jsou v rovnováze. Vše, co do okolí vydávám, je ve velkém díle Stvoření pro druhé darem.“