Půst - blahodárný nástroj samoléčby

Podrobnosti

Vytvořeno 16. 3. 2011 0:00

Přes veškeré snahy médií přesvědčit nás o opaku, je zdravotní stav lidstva v poměrně bídném stavu. Máme široce rozvinutý systém medicínské péče, číselníků diagnóz nemocí, lékařských přístrojů i medikamentů. Čteme o vítězstvích medicíny v boji proti tomuto i onomu, ale málokterý zdroj připojí, že byly objeveny další a nové formy různých onemocnění či mutace již známých nemocí. O korektnosti statistik by se daly vést a také vedou polemiky. Jakoby se sama příroda starala o rovnovážný stav věcí.

Jsme vychování v bázni a téměř posvátné úctě k bílým plášťům. Jim jsme předali kompetence vládnout naším zdravím. Lékaři určují na základě svých, po většinou tzv. vědeckých znalostí, co je pro lidský organismus zdravé a co nikoliv.

Každá nemoc nás nutí obracet pozornost k sobě, vybízí k zamyšlení, změnám.

Onemocnění je vždy úkolem, výzvou. Někdo chorobu využije k otázkám a aktivitě, jiný poslušně skloní hlavu a pasivně odevzdá svou osobní „moc“ do rukou lékaře a čeká „po-moc“ zvenčí, takže často i nadále zůstává „ne-mocným“ i „bez-mocným“.

Život je neustálý vývoj, nic není stálé ani neměnné. Svět je takový, jakýma očima a z které strany se na něj díváte.

Například známé rčení o tom, že „ve zdravém těle, zdravý duch“ si já osobně vysvětluji přesně opačně než je, řekněme, běžné. Věřím, že míra obvyklosti určitého pohledu ještě neznamená jeho správnost.

V tomto článku bude řeč o půstu, dle mého názoru, o jedné z forem aktivní a vědomé odpovědi na zdravotní stav našeho těla.

Hovoříme-li o omezení příjmu potravy, shodně se používá dvou termínů - půstu a hladovění.

Nejdříve bych chtěla objasnit, co si pod pojmem půst představuji a z jakého důvodu.

Vycházeje konkrétně z povahy pojmu „hladovění“, bych se přikláněla k tomu, že hladovění je jisté omezení některých druhů potravy, kdy ovšem nedojde k naprostému zastavení jejího příjmu.

Jsou totiž známy případy, že lidé zemřeli vyhladověním právě proto, že se snažili každý den v extrémní nouzi něco sníst. Jejich tělo nemohlo zachytit signál k přechodu na tzv. endogenní výživu a stále čekalo na externí zdroj dodání živin.

Při půstu tak, jak ho chápu já, totiž tělo paradoxně nehladoví, neboť po několika dnech, kdy nedostává ani sousto potravy (tedy „něco“ z cukrů, tuků či bílkovin), moudře spustí obrazně řečeno „záložní program“ endogenní, tedy vnitřní výživy. Stačí ovšem denně i jen minimální příjem potravy (tím může být například i lžička medu) a tělo se spoléhá na dodávky zvenčí.

Co je to tedy endogenní výživa? Po vyčerpání záložních zdrojů energie z krve a jater si náš moudrý organismus uvědomí, že prostě už jistý čas nedostal ani sousto a počne v těle vyhledávat tukové zásoby, usazené škodliviny, či cizorodé látky. Na takovouto činnost totiž běžně „nemá čas“ a to pro celodenní zaujetí trávením přijímané potravy. Naše tělo se tedy při půstu zaměří na nastřádané a odkládané resty. Uvolněné škodliviny z organismu začne odvádět detoxikačními cestami těla (např. filtrací přes ledviny, kůží, jazykem). Při půstu dochází k postupnému pročištění ledvin, žlučníku, střev a dalších orgánů.

V prvních dnech se proto můžeme cítit unaveni, často i s bolestí hlavy. Je to důkaz mohutného vyplavování usazených škodlivin z těla. Z tohoto důvodu je nutné dodržovat zvýšený příjem tekutin, tzn. nejlépe studánkové či „přemrzlé“ vody – cca. 3 litry denně (v případě půstu čaj nelze zahrnout do doporučovaného množství tekutin).

Čím déle se půst drží, tím lepších výsledků v očistě svého těla je možné dosáhnout, půstem lze léčit i zastaralé, např. antibiotiky do těla zatlačené nemoci (angíny, záněty močových cest apod.).

Při rozsáhlém gruntování tedy logicky musí dojít i k zastavení a následné likvidaci bující buněk v organismu, ať již zhoubných či nezhoubných. Focus našeho těla se zaměří postupně i na ně.

Rakovina je stavem, kdy je na tělesné úrovni realizováno to, co mělo být mnohdy vědomě prožíváno. Trpí jí především lidé příliš přizpůsobení a závislí na normách. Pro ně je tedy uchopení léčby do vlastních rukou (např. právě formou půstu či Breussovy metody), již autonomním krokem převzetí zodpovědnosti za své onemocnění a tím tedy i krokem k uzdravení.

Jednou z nejdůležitějších částí půstu, které nelze podcenit, je návrat zpět k normální a stravě. Ten musí být velmi opatrný a postupný, aby nepřerušil a nezarazil stále pokračující samočistící proces organismu.

Na půst je důležité se připravit především psychicky, platí zde, že čím více informací o půstu máte, tím lépe přestojíte hlad a další nástrahy. Půst je dle mého názoru vhodný pro ty, kteří jsou schopni přestát jistou frustraci a chopit se ho v tichosti a v běžném prostředí.

Myslím si, že jakékoli organizované pořádání půstu za účelem hromadné očisty je vlastně pasivním aktem, kdy spoléháme na druhého, že nás „sveze na své síle a energii“, když to budeme chtít vzdát.

Izolace od běžného života může být berličkou. Právě každodenní možnost to vzdát a její vědomé překonávání jsou atributy, kterými zdoláváme své slabosti a posilujeme volní dovednosti a ducha.

Tento článek si klade za úkol informovat a zahrnuje jen můj osobní pohled k zamyšlení. Nemůže být považován za dostatečně podrobný návod k dlouhodobému půstování. Půst je prostředkem samoléčby organismu známým snad jako lidstvo samo. Krátkodobé odepření si potravy je schůdné téměř pro každého. Zkuste se jednoduše jednou postit, budete se cítit tak, jak nikdy před tím.

Vnitřní čistota - ta symbolická duševní i faktická tělesná (nebo opačně, dle toho z jaké strany svět nahlížíte) Vás přivede na cestu k postupnému uzdravení.

Pozn. Chcete-li se s problematikou půstování seznámit blíže, dovolím si doporučit knihu MUDr. Partykové Hladověním ke zdraví.

R. Boháčová