Nesuď, nehodnoť, neznáš celý příběh
- Podrobnosti
- Vytvořeno 18. 3. 2010 11:56
Onoho dne se muž vydal na lov se synem a vrátil se s hříbětem, které přišlo o matku. Hříbě vyrostlo v divukrásného hřebce.
Všichni říkali: "Dědo, ty máš ale štěstí!"
"Štěstí? Možná ano, možná ne. Neznáme celý příběh!" odpovídal stařík.
„Jak může pochybovat?" divili se ostatní.
Náčelník kmene se dověděl o krásném hřebci a nabídl muži za něj deset svých nejlepších koní. Stařík však výměnu odmítl.
"Blázen!" komentovali dědovo rozhodnutí …
Jednoho dne hřebec zmizel.
"Takové neštěstí!" lamentovali všichni.
"Možná neštěstí, možná štěstí, neznáme celý příběh," odpověděl muž.
"Pomátl se na rozumu," soudili a přestali jej považovat za mudrce.
Za dva týdny se hřebec vrátil z hor a přivedl s sebou pět klisen.
"Ten děda má ale štěstí!" volali sousedé.
"Zda je to štěstí či ne, to ukáže život," odpověděl muž.
"Radostí mu přeskočilo!" domnívali se druzí.
Mudrcův syn začal klisny cvičit a jedna z nich jej shodila na zem tak, že si vážně zlomil nohu. Šaman prohlásil, že už nikdy nebude chodit jako dřív.
"To je hrozné, taková smůla!" litovali jej lidé.
"Smůla? Štěstí? Kdo ví." "Bolestí se zbláznil!" křičeli ostatní.
Druhého dne vstoupil kmen do války a všichni zdraví muži museli odejít do boje. Mudrcův syn kvůli svému zranění nikam neodešel, nemohl. Z bitvy se nevrátil nikdo
Znát celý příběh znamená pozorovat jej ze všech úhlů, ze čtyř vhledů.
Tím prvním je pohled oběti: ten vždy volá po odplatě.
Tím druhým je pohled pachatele: ten vždy tvrdí, že je nevinen, že mu nic jiného nezbývalo. Tím třetím je pohled nezaujatého soudce, který zná pohledy obou stran. Ví, že každý dělá to, co dělá, z nějakých vnitřních pohnutek. Kdyby vnitřní motiv pachatele nebyl dostatečně silný a z jeho hlediska ospravedlnitelný, pak by to prostě nedělal.
Ten čtvrtý není ze světa hmoty. Čte naše myšlenky, emoce a přivádí je do fyzického světa. Zná naše pohnutky, vidí nám do svědomí. Hovoří neustále k našemu já, ale my mu nenasloucháme. Netušíme mnohdy tudíž nic o příčinách událostí, i když denně bojujeme s jejich následky. Nechápeme jejich smysl, nevidíme v překážkách a potížích poselství. Míjíme často každou příležitost něco pochopit, naučit se, duchovně vyrůst. Stále soudíme, ačkoliv nám život dokazuje, jak vrtošivé naše soudy jsou.
Nic není náhoda, vše jsme si připravili sami. Všechno se děje v pravou chvíli a na pravém místě. Proto cokoli přijímejme jako příležitost. Prosme tedy, abychom pochopili význam a příčinu událostí, o sílu překonávat překážky. Prosme o Lásku, abychom neublížili a zachovali si Slunce v duši.
Všichni jsme na cestě za Světlem. Každý si volí sám, jakou cestou půjde, zda oklikami, močály, černými roklemi, nebo přímo a rychle cestou srdce.
Na konci se stejně jednou všichni sejdeme. Konec cesty a tedy i každého příběhu se jmenuje - návrat domů - spojení s Bohem, se Světlem, s Láskou, z níž jsme vzešli a jíž jsme.
Ten čtvrtý pohled, který je vždy prvním, je Boží přítomnost v nás.
-Chalíl Džibrán, volně upraveno-
